Pežgovský les
Severně od beskytského masivu se týčí několik kopců s kótami 305 a 299 a 294 m, které jsou součástí karpatského systému tvořeného částí z břidlic a vápenců se čtvrtohorním podložím. Přítomnost uhelných ložisek ukazuje na zajímavý a komplikovaný evoluční obraz zalednění této oblasti. Tato geologicky a přírodně zajímavá oblast Pežgovského lesa ( Peschgower wald podle starých map) byla po prvé zkoumána Dr. Gustavem Gtötzingerem z University v Grazu v Rakousku-Uhersku a publikována v článku: Geologische Studien im subbesbidischen Vorland ve vídeňské ročence: Geologischen Reichsanstalt v roce 1910 s ohledem na místní geologické anomálie a výskyt tzv. bludných balvanů.
Na severní polokouli se mnoho ledovců spojilo dohromady. Ledovec pokrýval celou severní Evropu a Velkou Británii. Velkým ledovcem byly pokryty Alpy a menší ledovcové splazy měla řada dalších evropských pohoří včetně Karpat. Severní moře byla zamrzlá. Při odtávání ledovců na konci ledové doby mají řeky sezónně vysoký průtok, ale břehy ještě nejsou zpevněny vegetací. V oblasti severní Moravy se v té době nachází tundra spolu se stepi, proto půda již není trvale zmrzlá. Řeky se zařezávají hluboko do krajiny, během vydatných povodní mění své koryto. Postupně se řeky zklidňují, průtok je menší, není tak proměnlivý a břehy jsou již zpevněny vzrostlou vegetací, řeka se tolik nezařezává do terénu.
Bludné balvany byly v době ledové přepraveny ledovcem na velkou vzdálenost. Po roztátí ledovce se usadili v geologicky zcela odlišném prostředí. Nacházejí se podél celé hranice, na niž dosahoval pevninský ledovec. Naposledy tomu tak bylo v předposlední době ledové (před 250 000 lety). Rozšíření bludných balvanů, které jsou tvořeny horninami skandinávského původu, má svůj význam pro studium souvisejících s posuvem kontinentálního ledovce. Samotné bludné balvany, nacházené v pískovnách a v korytech řek, se po staletí používaly jako stavební materiál. Roztloukání kamenů způsobilo velké škody pro pochopení geologického chování planety.
Průřez terénu v oblasti staré pískovny podle publikace z roku 1910.
V minulosti byl Pežgovský les spojen s Bartovickým a Radvanickým lesem v jeden celek, z kterého vystupovaly jen dravé říčky. Později byla postavena cesta mezi Petřvaldem a Šenovem, díky které převážnou část Šenova tvoří zastavěná území a volné luhy kolem řeky Lučiny.
Lesní stezka v Pežgovském lese nás povede mnohými krásami a zajímavostmi přírody a krajiny v okolí Šenova, Petřvaldu a Havířova - Rychvaldu. Lokalizace tohoto lesa v mnoha geomorfologických celcích doprovází odlišnost přírodních podmínek v klimatické, půdní a geologické sféře a ukazuje tak na pestrost vegetačních forem se zajímavou flórou a faunou. Lesní stezka je zaměřena na poznání ekologie, ochrany přírody, botaniky a ornitologie, začíná i končí u hájenky mysliveckého sdružení v Šenově. Na přiděleném území se sdružení stará o přikrmování zvěře, výstavbu a údržbu mysliveckých zařízení.
Znázornění tras a významných míst v Pežgovském lese
Lesní stezka se skládá z několika samostatných tras, které je možné absolvovat v době 2 až 3 hodin. Trasa I. o délce 3 km vede západním územím lesa a nazpět kopíruje starou již zrušenou železniční trať z Havířova na důl Julius Fučík. Počátky dobývání uhlí v ložiskovém území petřvaldské dílčí pánve a přilehlé části Orlové o rozloze 46,16 km2 se datují okolo roku 1835. V této době se jednalo o kutací práce pomocí šachtic v oblastech, kde sloje byly uloženy velmi mělce pod povrchem. Tak byly položeny základy budoucích dolů Žofie (1835) a Evžen (1836). v Petřvaldě. V průběhu dalšího období byly postupně zakládány další šachtice a doly. V roce 1854 Důl Václav, v roce 1872 Důl Pokrok a Hedvika a v roce 1898 Důl Ludvík. Postupně se měnili majitelé a názvy jednotlivých dolů. Od roku 1953 se samostatné doly slučovaly do větších celků. Vznikly doly Julius Fučík, sloučením jam Pokrok a Hedvika v roce 1953, Čs. pionýr, sloučením jam Václav a Evžen.
Trasa II. o délce 4 km vede středem lesa okolo jezírka a staré pískovny s možností návratu západním nebo východním okruhem. Trasa III. o délce 4-5 km vede východní části lesa paralelně okolo mokřin k vodojemu a zpět k hájence trasou II. nebo trasou I. Mezi těmito trasami je mnoho možných variant. Trasy nás seznamují s péčí o les, s hospodařením v lese, s oborním chovem zvěře a přírodovědeckými zajímavostmi. Trasy jsou vhodné pro turistiku, jízdou na kole, cválání na koni, nebo v zimě pro jízdu na běžkách.
V Pežgovském lese. se voda od pramenů postupně stmeluje v potůčky lehce svažující do malebného jezírka s kterého se tunelem pod starou železniční tratí rozlévá přes působivé meandry do malých rybníčků za hájenkou. Rybníčky si vytvořily vlastní ekosystém podobný velkým jezerním komplexům a proto se stávají vzácnou a chráněnou památkou.
Pežgovský les představuje svoji rozlohou 594 ha oblast s množstvím vysázených porostů smrků, modřínů a borovic. Další část lesa je tvořena listnatými porosty zde dominujícím bukem, dále pak lípou, javorem, dubem, habrem nebo a břízou. Na podmáčených plochách rostou olše, jasany a vzácně lze narazit na jilmy. Stáří lesa se pohybuje v rozmezí 30 až 80 let. Lesní stezka Vás provede dobrodružstvím, při kterém se naučíte poznávat mnoho lesních živočichů a rostlin, zahrajete si na stopaře, nahlédnete pod kůru stromů a poznáte také spoustu romantických míst.
